Všichni jsme tady ve škole života, kde se máme stále co učit, a tak můžeme mít někdy problém a nevíme, jestli druhému odpustit nebo se trápit. Kolikrát si to třeba ani neuvědomíme, že to, co řekneme nebo uděláme, může druhého hluboce ranit.
Když si však uvědomíme, že jsme to přehnali a je to naše chyba, snažme se za to dotyčnému omluvit. Sice se s tím bude muset vypořádat v konečném důsledku sám, ale dáme mu tím najevo, že nás to upřímně mrzí, jak jsme mu ublížili a že nám to, jak se teď díky našemu nesprávnému počínání cítí a co prožívá, není lhostejné, a velmi se za to omlouváme. Určitě tímto postojem zmírníme vážnost celé situace a zkrátíme dobu, po kterou by se cítil ublíženě. Když to můžeme napravit, tak to napravme. Projevem lásky k druhému.
Tímto zázračným gestem projevíme druhému svůj zájem o něj, aby věděl, že i přes to všechno, co se mezi námi událo, ho máme rádi, a záleží nám na něm. To jistě oceníme i v opačném případě, kdy se budeme cítit ublíženi my sami.
Pokud se dokážeme druhým za své nepříjemné chování omluvit, nebudeme mít sami problém druhým cokoliv odpustit. Půjde nám to mnohem snadněji.
Ale je-li pro nás těžké odpustit a cítíme se stále uraženi a dotčeni, může se stát, že se do podobné nebo dokonce stejné situace, do které jsme přivedli toho druhého, dostaneme my sami, abychom pochopili, jak je odpuštění důležité a že každý děláme chyby.
Pokud tedy druhým neodpustíme, ani oni neodpustí nám. Nepřijde vám to ale nefér, když za všech okolností děláte, co můžete, jak to v tu danou chvíli umíte, prostě vám to jinak nejde, a i přesto se někoho nechtěně dotknete, tak se mu omluvíte a on vám i přesto nemůže odpustit? Vás to teď mrzí, ale už to nejde vzít zpátky, už to proběhlo.
V tom případě vám nezbývá nic jiného, než se omluvit a nechat už na druhém, jak se k tomu postaví a zda vám odpustí. Vy jste udělali, co bylo potřeba. Upřímně jste se omluvili. Nic jiného dělat nemůžete. Zachovali jste se tak, jak byste chtěli, aby se druzí zachovali k vám. A stejně tak je to i v opačném případě, kdy druhý se něčím dotkne vás. I on doufá, že vy odpustíte jemu.
Nic se ale neděje náhodou.
Takže na druhou stranu to, že nám někdo ublíží, je pro nás určitým tréninkem k tomu, abychom se něčemu naučili. Protože jak bychom se jinak měli naučit odpouštět, kdyby nám nikdo nějakým způsobem neukřivdil?
Je důležité přijmout trénink druhých lidí a setkávat se s nimi klidně dál, nekritizovat je za nic, nechat je prostě tak. Tím, že bychom utíkali, ničeho nedocílíme. Před svými lekcemi stejně nikde neutečeme. A pokud bychom se jejich tréninku bránili, našel by se zase jiný trenér, který by nás trénoval v tom samém, dokud bychom to my nepochopili.
Třeba nám to hned nepůjde, to nevadí. Co ještě nepochopíme, tak nezoufejme, přijde další zkouška, další situace k trénování. Vesmír je už tak zařízen. Pokud máme v něčem slabiny, vesmír nám ty situace bude předhazovat stále, dokud my je nepochopíme. Nemůže nás to minout.
Pokud mám potíže někomu něco odpustit, použiju pro mne jednodušší cestu – vyčistím si své tlusté střevo. Vím přece, že tělo pomůže mysli a odpuštění mi potom půjde snáz.
A jak odpustit?
- Netrapte se tím, co bylo. To už stejně nezměníme. Minulost už ovlivnit nemůžeme. Vše se událo tak, jak jsme to v tu danou chvíli potřebovali. Přesně tak to bylo dokonalé pro naši školu, abychom se něco naučili a někam se posunuli. Poučme se z minulosti a nechme ji být. Nevracejme se k ní stále. Jen se tím zbytečně trápíme a k ničemu dobrému to stejně nevede. Vždy se děje vše tak, jak má, i když se nám to mnohdy tak nezdá. Ale i to, že kolikrát nevíme, k čemu nám ta zkušenost byla, tak i tak je to v pořádku. Vše nemusíme vědět hned, až to budeme mít vědět, tak se to dozvíme. Odpověď nám v pravý okamžik vždy přijde.
- Nic si tedy nevyčítejte a mějte se rádi i za své špatné vlastnosti a nedokonalosti, které každý máme. Jinak bychom tady nebyli a neměli se čemu učit a na čem růst. Naše „špatné“ vlastnosti jsou našimi výzvami k jejich překonání a jen na druhých, prostřednictvím jejich tréninku si můžeme skutečně vyzkoušet, jestli jsme se už naučili své stinné stránky překonat anebo s tím stále ještě zápolíme. Jsme ale ve škole života, kde se všechno učíme a přece se nemůžeme na sebe zlobit, že nám stále ještě něco nejde. Nikdo učený z nebe nespadl. Každý máme své tempo, a tudíž každý z nás postupuje jinak rychle kupředu. A tak své chyby milujme. Alespoň tak víme, na čem máme pracovat.
- Pocity ukřivdění zkusme proměnit v pocity vděčnosti. Vzpomeňme si, že se nám vše děje jenom pro to, abychom si splnili úkol, pro který jsme sem na Zem přišli, a to je, abychom se něčemu naučili, a na to nezapomínejme. Dívejme se na ostatní jako na své trenéry, kteří nám v tom stát se lepším člověkem vlastně pomáhají, a proto to nejde jinak. Bez jejich zrcadel a životních lekcí bychom se ničemu nenaučili. Vše chce ale čas. Proces odpuštění nemusí být vždy lehký a může někdy trvat, než se znovu nabude pozbytá důvěra mezi lidmi. Vzniká tak ale možnost začít dělat vše jinak, budovat vztahy nově, a to je velká výzva.
- Nemějme strach odpustit. Zkoušejme to ale dělat reálně. Dokud nám to ještě nepůjde, ty situace budou chodit zas a znovu. Nějak se to naučit musíme. Jakmile se to naučíme, už je potřebovat nebudeme. Když se ale rozhodneme, že se přece už trápit nebudeme a odpuštění zařadíme přirozeně do svého života, používejme ho bez výjimky. Ke každému. Protože právě tomu, komu nemůžeme něco odpustit, potřebujeme odpustit nejvíce. Tím osvobodíme hlavně sebe. A pamatujme, že opětovat zlo zlem se nevyplácí. Pokud zrovna neumíme oplácet zlo dobrem, tak i to, že na zlobu reagovat nebudeme, je určitým projevem lásky.
- V odpuštění nám může pomoci i úklid. Vyházíme-li staré nepotřebné věci, uděláme tím prostor pro něco nového, a to nejen v šatníku, ale i pro nové láskyplné myšlenky a vztahy. Cokoliv uděláme vně, ovlivní i to, co máme uvnitř.
To, jestli umíme odpustit anebo nám to činí problém, poznáme i na našem tlustém střevu, kdy nejčastějším projevem, který nás provází při neodpuštění a uchovávání si křivdy v sobě, je vznik zácpy. A proto, jestliže i přes všechny techniky máme stále problém někomu něco odpustit, zkusme to z opačné strany, a to tak, že si nejdříve vyčistíme své tlusté střevo, a pak nám schopnost odpustit může jít mnohem snadněji.
Na očistu tlustého střeva můžeme použít tyto doplňky stravy:
Funkční komplex s vlašským ořechem
Takže ať už budeme umět odpouštět přímo anebo tak, že se budeme nejdříve starat o své tělo, vše je nám ku prospěchu. Všechny cesty jsou správné. Když odpustíme, nebude nás nic tížit a budeme se cítit mnohem zdravější a celkově svobodnější.
Přeji vám mnoho štěstí při trénování si odpuštění všeho všem a radování se z toho, co máte.
Odpouštění úzce souvisí se sebeláskou a na její podporu si můžete stáhnout zde 28 kroků k sebelásce.