Na rozdíl od klasické západní medicíny celostní přístup ke zdraví znamená, že nenahlížíme na člověka odděleně, ale chápeme ho jako celek, kdy každý orgán v těle je závislý na fungování celku.
Člověk je komplexní bytost, která představuje soulad těla, mysli a duše.
Přijde-li nějaká nemoc, znamená to, že na některé z těchto úrovní došlo k porušení rovnováhy.
A není možné věnovat se pouze jedné z těchto částí a domnívat se, že nám to postačí, že nic víc dělat nemusíme. Můžeme si být jisti, že nás postupně vzniklé situace dřív nebo později stejně dovedou k tomu, že se budeme muset zabývat i těmi ostatními částmi svého já, chceme-li být celkově zdraví.
Opravdu nestačí si jen koupit nějakou duchovní četbu, začít se vzdělávat a dál se klidně ládovat sladkostmi a nezdravou stravou. Nebo naopak jíst zdravou stravu, ale na druhých si vybíjet svou zlost, křičet po nich a myslet si, že tak budeme mít šťastný život. Tak to v životě opravdu v žádném případě nefunguje. Pokud děláme něco na jedné úrovni, vždy to má nějaký dopad i na těch ostatních.
Naše tělo je úzce propojeno s psychikou, a pokud bychom ji brali na lehkou váhu, nemohli bychom úspěšně vyléčit ani tělo. Jestliže bychom pracovali pouze na odstranění příznaků, nemoc by se přesunula do jiného orgánu a nic by to neřešilo. Je důležité si uvědomit, že jestliže něco nezvládáme v určité oblasti svého života, vždy se to promítne v některé jiné.
Celostní přístup ke zdraví hledá a nachází hlavně příčiny nemocí, nikoliv jen jejich příznaky. Vnímá člověka se všemi jeho souvislostmi a respektuje jeho individualitu.
Pokud nás „přepadne“ nějaká nemoc, myslíme si, že se tak stalo nedopatřením, za které rozhodně nemůžeme a toužíme se tohoto neduhu co nejrychleji zbavit.
Většinou hned začneme hledat pomoc v lékárně anebo u lékaře. Ale lékař, pokud se nezabývá celostní medicínou, nás může zbavit bolesti jedině pomoci chemických léků, abychom se tolik netrápili, a tím to končí. A my se tak snažíme odstranit pouze následky, které však vyvstaly na základě určitých příčin.
Nic se v životě ale neděje náhodou, a tak i nemoc dostáváme z nějakého důvodu.
A tím, že si dáme prášek a jinak se svou záležitostí nic dělat nebudeme a nic v sobě nezměníme, své tělo jenom utlumíme. Dáme mu tak najevo, aby mlčelo. Jenomže ono nepřestane. Bude se ozývat dál. A my budeme potřebovat více a více prášků až se dostaneme do bludného kruhu.
Další problém, další prášek.
Vůbec nebudeme vědět, proč jsme tu či onu nemoc dostali. Nepřijdeme na to, kde máme skutečný problém a proč se nám tělo prostřednictvím nemoci takto ozývá.
Ale dokud to nepochopíme, nemůže nemoc odejít, protože nás na něco upozorňuje, něco nám chce svou přítomností sdělit.
Vždy jde o celkové vnímání souvislostí mezi duší a tělem.
Tělo je skvělým pomocníkem při komunikaci s naší duší. A tak nám dává zpočátku lehčí formou najevo, že děláme někde chybu. Začne nás bolet například hlava, je nám špatně nebo se nám zvýší tlak …
Pokud stále nic nepochopíme a jakoby nic si pokračujeme ve svých starých návycích, tak nám to musí dát najevo už mnohem razantněji, mohou přijít vážnější onemocnění.
Některé nemoci může být těžší je „rozluštit“, ale některé můžeme rozklíčovat mnohem rychleji a snáz.
Může nám v tom být nápomocná i naše čeština. Například, když nemůžeme někoho nebo nějakou situaci přijmout, strávit, tak můžeme mít žaludeční problémy – problémy s trávením. Nebo když se nám objeví v těle nějaký tlak, tlačí nás například hlava, tak i my na někoho nebo něco vynakládáme velký tlak. Tlačíme někoho do něčeho. Něco nemůžeme přijmout – dělá se nám špatně a zvracíme.
A podle toho, kde se nemoc v těle objeví, můžeme zjistit, čeho se náš problém týká.
Jsme-li zdraví, dáváme si spoustu úkolů, co všechno musíme zvládnout a potřeby těla tolik nerespektujeme. Kolikrát nemáme čas se zdravě najíst, napít, a tak vše děláme v neustálém spěchu a odbýváme se. Neuděláme si čas ani na trochu relaxu a odpočinek. A tak své tělo přetěžujeme, nedáváme mu, co potřebuje. Nemůžeme se potom divit, že nám přestává sloužit a chřadne.
Zkusme začít vnímat projevy těla jako dar k tomu, abychom na sobě něco změnili, co není s námi nějakým způsobem v souladu, a tak pracovali na svém uzdravení.
Převezměme za sebe plnou zodpovědnost a naučme se nahlížet na své zdraví a problémy celostně. Není to cesta sice rychlá, ale zato mnohem trvalejší. Své zdraví máme všichni ve vlastních rukou.