Umíte odpouštět anebo vám to je tak trochu cizí? Kdysi jsem to měla tak, že když mi někdo něco řekl, okamžitě mě to urazilo a nemohla jsem mu to odpustit. Podvědomě jsem tak nějak tušila, že je to právě jedna z věcí, které bych se měla naučit nejvíce, ale prostě mi to nějak nešlo.
Ne, že bych se vůbec nesnažila, já jsem i odpustit chtěla, ale ta prožitá emoce byla vždycky silnější.
Stále jsem se tím trápila, ale ne a ne to pustit. Dokonce mě to drželo i poté, co jsme si to s dotyčným už dávno vysvětlili. Ale stále jsem ty okolnosti v sobě dokola omílala, a tak je vlastně živila.
Připomínala jsem si každičký detail, který mě vyvedl z míry, a zkoumala jsem, kde se stala chyba. Znovu a znovu jsem si ty nepochopené situace přehrávala v hlavě a nechápala jsem, jak druzí mohou být tak hrubí a netolerantní.
A tak jsem si to všechno v sobě ukládala jako křivdy. Myslela jsem, že se to vyřeší tak nějak samo. Když už toho bylo ale hodně, tak se to ve mně hromadilo, až to kolikrát nebylo k vydržení. A už mě to pořádně otravovalo.
Protože nespokojenost plodí zase jenom nespokojenost, tak toho špatného vlastně přibývalo. Netušila jsem, že jsem tím ubližovala hlavně sobě. Cítila jsem nepříjemné emoce po celém těle. Celá jsem zrudla, rozbušilo se mi srdce, sevřel krk, hlas se roztřepal, začala jsem se potit.
A tak jsem pochopila, že bez skutečného odpuštění to prostě nepůjde a začala jsem to trénovat.
Nejde jenom o to, aby si člověk opakoval nějaká slova, která by měla vést k odpuštění. Ale to odpuštění musí hlavně vycházet od srdce. To je ten rozdíl. Ne, že odpustím něco jen v hlavě, ale musím do toho zapojit i to srdce, skutky, činy.
Projevení lásky teprve vše spravilo.
A tak odpustit druhým mi postupem času už šlo lépe a lépe, ale odpustit sobě, mi připadalo stále těžké. To byl úkol nad úkoly. Člověk si udělá o sobě nějaké představy, a pak, když to je jinak, tak se diví, nemůže se s tím smířit. Prostě to chtělo více tréninku. Když už jsem se naučila i tohle, měla jsem pocit, jako když mi spadl kámen ze srdce. Prostě jsem se cítila uvnitř lehčí, nezavalená těmi zbytečnostmi.
K čemu to neodpuštění vlastně je?
Vůbec k ničemu. A tak vás vyzývám, začněte odpouštět co nejdříve, dokud ještě před sebou netlačíte balvan.
Pak to také jde, ale je už to mnohem těžší a stojí to více práce na sobě a úsilí.
Odpouštění úzce souvisí se sebeláskou a na její podporu si můžete stáhnout 28 kroků k sebelásce.